Ve středu jsme dorazili na Popradské pleso, batohy hodili na pokoj a okamžitě vyrazili na sedlo v Ostrve. Náš cíl byl nalézt Ihlu. Po zimní zkušenosti jsem byl zvědav, jestli ji v létě vůbec najdu a jaký bude přístup pod nástup. Pro Zuzku, která byla v Tatrách poprvé, to byl úžasný první tatranský vrchol. Po příchodu zpět na chatu jsme zjistili, že s námi jsou ubytovány další dvě rodinky a jelikož se jednalo o zasr.. turisty vzali si náhradní i hlavní klíčky od pokoje s sebou na túru. Tudíž jsme byli nuceni na ně počkat asi dvě hodinky v místním hostinci.
Ve čtvrtek jsme brzo ráno vyrazili z chaty záchodovým okýnkem, protože hlavní vchod se odemyká až v sedm hodin. Náš cíl byl zdolat Žabí kůň a vyběhnout Rysy. Po příchodu ke slaňáku jsme zjistili, že máme zbytečně nabalené, těžké batohy. Jelikož jsme je nechtěli nechat u slaňáku a zpátky se pro ně vracet, rozhodli jsme se pokračovat směr Rysy. Po příchodu zpět na chatu jsme se opět rozhodli ukončit den stejně, jako ten předešlý.
V pátek nás čekal už jen zdlouhavý a únavný přesun na Brnčálku, kde nás už netrpělivě očekávali Roman a Ríša…
Noční cestou, povzbuzeni vodou Šalvějového pramene, jsme zabivakovali, snad zelení v noci nešmírujou. Ráno sluncem nasvícená severní stěna Malého Kežmarského - podívali jsme se na sebe: "Tož iďom, uráá davaj". Pohodový nástup, ale v prvních krocích ve stěně nás sranda přešla. Hrana Weberovky, "údajně nejlehčí šestka v Tatrách" (ale podle nákresu max. IV+), vede přímo z kotlinky, kde se nastupuje Weberovka. My jsme však bušili napravo od kotlinky a červených fleků možná v cestě Bocek-Šádek-VI, tu však staří bouchači ve čtyřicátých letech dali volně, což se nám taky nezdálo. Od místního borce se pak dovídáme, že to tam je "ňaká hákovačka" (Bocek-Šádek je ještě víc vpravo). Smiřujeme se s faktem, že to dneska nedáme a lezeme už jen "tréninkově". Při kamenné lavince (s jedním asi velkým šutrem a pořádným rachotem) si ještě stačíme podruhé nadělat do trenek, naštěstí na Brnčálce je teplá voda :).
Pozdním odpolednem se mění počasí, stačíme se ještě osvěžit v Bocekovém vodopádu, ale už nestihneme nahlédnout do Stanislawského komínu "ako to tam vyzerá".

V sobotu dáváme Čierný štít - sice delší přístup, ale pohodový výstup v pevné skále s nádhernými výhledy, stojí to za to. Slovenská dvojice chce lézt Puškášův pilíř, ale nastupuje více vpravo. Naše čtyřka plánuje Stanislawského vhloubení, ale nakonec nalézáme na pilíř a po první délce se rozdělujeme. Radek se Zuzkou švihají za námi, nejdřív Puškáše pak Stanislawského a zase Puškáše, tvoříc nové varianty průstupu jižní stěnou:). Zuzka nadává na velký kletr a přilbu padající do očí, Radek na prvním (bez kletru:-) si to vychutnává. Roman s Ríšou se střídají. A všichni klejí na slunce a vedro, které některé doslova odrovná.
V neděli se někdo valí v chatě, někdo už jen turisticky na Jahňací štít a zjišťuje možnosti lezení v Červené dolině. Všichni se shodujeme, že akce se opravdu vydařila.
Několik aktuálních info: čepovaný Budvar 45,-, poval 107,-, pokoj 180,- (oba s ČHSkou).